Vnitřní úklid – co neunesu, vrátím

Všichni se neustále vyvíjíme. Posouváme se kupředu směrem k novým uvědoměním, lidem, zážitkům, věcem. To je dobře. Jen si po cestě občas neuvědomujme, že to staré stále vlečeme s sebou. Třeba proto, že nám to kdysi přineslo tolik radosti. Nebo ze strachu se rozloučit. Někdy jen z lenosti nebo nevšímavosti.
Pak se nedivme, že nemůžeme svobodně dýchat. Krom toho nás vše staré stahuje zpátky do minulosti, k našemu starému já. Ale od něj už jsme ušli kus cesty, ne?
Vygruntujeme si v životě:-)

Dáme tyto čtyři meditace:
Můj nový vesmír: Naladíme se na momentální úroveň Vašeho duchovního růstu. Vše, co k Vám již nepatří pustíte. Pocitově to uletí do vesmírného meziprostoru, do vakua. Skvělá meditace, která identifikuje vše, co jsme již přerostli a pomůže nám to opravdu uvolnit ze života. Z hloubi duše.
Nelpění: Vše, čeho se v životě držíme, vše, o čem si myslíme, že ovládáme, ve skutečnosti ovládá nás. Ale my se přesto držíme, ze strachu, o kterém ani nevíme. Zakusíme, jaké to je nebýt svázáni hmotou. Pak se snadno uvolníme z připoutanosti. Budeme svobodně dýchat. Neznamená to, že vše, na čem jsme lpěli, nám zmizí ze života. Jen nás to nebude ovládat.
Pouštím staré a dělám místo pro nové: Někdy máme problém pustit staré. Lidi, povolání, bydlení, předměty denní potřeby… Co nám pak zbude? Co když nic? To se děje především v obdobích krizí, tedy období urychleného osobního rozvoje. V té době už staré nefunguje a nové si ještě neuvědomujeme. Pak padáme do strachu. Naučíme se navodit důvěru.
Ladí – neladí?: V životě jsou s námi v souladu lidé, věci a místa s podobnou vibrační hladinou, jako máme sami. Ostatní nás ruší. Takové máme přirozenou tendenci odsuzovat. Odsuzování je hodnocení a posiluje naše ego. To nechceme. Místo toho se naučíme nelibost přečíst jako informaci o naší vibrační hladině. To vede k sebepoznání. A následně se rozhodnout: ladí to se mnou nebo ne? Toužím si to ponechat v životě nebo ne?

Termín a místo: Pravděpodobně až v dalším školním roce nebo po vzájemné dohodě.