Cesta ke spokojenému rodičovství

Dítě. Tolik se na něj těšíme. Přejeme mu jen to nejlepší. Porod dítěte nás vrátí k nám samým. S dítětem žijeme druhé kolo v životě, vynoří se nám spousta zasutých vzpomínek z dětství. Pokud byly naše rané roky spokojené a harmonické, vynoří se spokojenost. Pokud jsme v útlém mládí utržili i nějaké šrámy na duši (všichni nějaké máme, menší nebo větší:-), najednou se rozpomeneme. Pak rodiče honem chodí na semináře, aby své bolesti nepřenesli na své dítě, které tolik milují. Lze tomu i předcházet. Pročistit témata zasutá v nevědomí už před porodem, aby se miminko narodilo spokojeným, uvolněným a milujícím rodičům.

Když někdo nemůže dlouhodobě otěhotnět, většinou se hledá příčina v těle. Pokud věříme, že tělo je odrazem našeho nitra, pak dává smysl zapátrat i v nitru. Podívat se pod pokličku našeho vědomí, do nevědomí. Do starých bolestí, které nás mohou blokovat, aniž o tom víme. Když bloky vytáhneme z nevědomí do vědomí, můžeme s nimi pracovat. Aby se nám ulevilo. Aby se pohnuly ledy.

Ve dvou dnech dáme těchto osm meditací:
Co nás odděluje od mateřství: Je něco, co stojí mezi námi a miminkem? Když se sami na svůj život podíváme zvenku, máme šanci uvidět to, co jinak nevnímáme, protože od sebe nemáme dostatečný odstup. Přesně to uděláme.
Je to skvělá meditace na úvod, zorientujeme se v situaci. Třeba je zábranou strach. Nebo neustálý neklid. Případně obava, jak to zvládneme. S tím už se dá něco udělat, když víme, kde je problém.
Pak vyšleme signál, že máme chuť to změnit. Je to prvotní impuls, který uvede energie v chod.

Bolesti vlastního dětství: Pokud v dětství prožijeme příliš mnoho bolesti, ať už z příčiny, kterou rodiče měli nebo neměli pod kontrolou, blokuje nás v naší vlastní mateřské roli. Nevědomé vzorce nám jednoduše zabraňují bolest zreprodukovat a brání nám v početí.
Takže pokud jste v mládí například vnímali, že vás rodiče neuznávali a potlačovali, nebo Vám nerozuměli, protože byli příliš jiní, případně na Vás přenášeli příliš mnoho odpovědnosti, nebo jste pro ně nebyli prioritou, protože měli příliš mnoho jiných, například existenčních starostí… blokuje to v dospělosti Vaši plodnost. Po bloku zapátráme a poléčíme ho.

Děti mohou mít jen dospělí: Z hloubi duše si položíme otázku: jsem již dospělá? Nebo jsem stále ještě tatínkovi holčička? Případně vzorná dcera své maminky? Abychom nevědomky neuvízli v dětské roli. Nám je to pohodlné, dětství je tak krásně bezstarostné. Rodičům to dělá dobře, protože jim to dává pocit užitečnosti a citově je to sytí. A zvenku to často vypadá tak ideálně.
Přetneme pouta k rodičům. Poprosíme je, aby nám dali důvěru. V duchu samozřejmě. Vždyť už jsme dospělí. Vztah k rodičům pročistíme a uhladíme odpuštěním.

Láska v partnerství: Děti se nejlépe rodí z lásky. Cítíme ji k partnerovi? Cítily jsme? Vytratila se nám? Máme mezi sebou tenzi nebo blok?
V našem racionálním světě se může stát, že rozum převáží nad pocity, které jsou nám od přírody dány k tomu, abychom se správně orientovali ve světě. Pak se může stát, chceme dítě třeba proto, že nás tlačí věk. Nevědomě, samozřejmě. Nebo si pořídíme dítě s partnerem, když jsme spolu tak dlouho. Nebo proto, že se to očekává. Taky proto, že není nikdo jiný. Tělo se brání. Nedopustí něco, co pro nás není dobře. Když neslyšíme pocity, chrání nás se tělo. Funguje to stejně jako u nemocí.
Otevřeme své srdce lásce k partnerovi. Abychom z ní mohli spolu počít dítě.

Jak souzníme s ženskou rolí: Cítíme se lépe v sukni nebo v kalhotách? Děti rodí ženy, to je přírodní zákon. Jsme smířené se svojí ženskou rolí? Co se v naší rodině říkalo o ženách? Nemůžeme mít někde v hlavě nevědomý program, že nás mateřství degraduje? Nebo pasuje do role oběti? Případně připraví o svobodu?
V hlavě zapátráme po stigmatech, která se nám v rodině táhnou v souvislosti s ženskou linií. A přijmeme svoji ženskou roli. Mateřství je přeci něco tak jedinečného a nepopsatelně krásného.

Nová kapitola života: V těhotenství a později v mateřství potřebujeme klid pro sebe a pro své dítě. Dítě je s námi těsně spjaté a vnímá všechny naše pocity. Cítíme, že nás ohrožují nějaké praktického okolnosti? Bydlení, peníze, ztráta statusu nebo jistot? Faktické okolnosti nezměníme, ale svůj postoj k nim ano. A to jsou ty pocity, které pak naše dítě vnímá.
Abychom se mohly odevzdat svému mateřství, je dobré cítit oporu a ochranu ze strany partnera. Máme ji? Nebo správněji: cítíme ji? I na to se podíváme.

S láskou k sobě pozveme své dítě: Žijeme ve světě jasných představ. Teď chci dítě. Ráda bych, aby bylo… (sami si dosaďte nějakou vlastnost). Snad půjde skloubit s kariérou. Snad budeme mít hlídání. Snad mne manžel uživí. Tyto představy jsou vědomé. Vedle nich je spousta nevědomých, které si přenášíme ze své vlastní výchovy, když jsme byli malí. Ty dělají situaci ještě složitější. Protože o nich nevíme a přitom nám ovlivňují život.
Naše představy dítěti komplikují život. Předem ho svazují. My ho od nich osvobodíme. Pozveme si ho k sobě s láskou. S plným srdcem všeobjímající lásky. A hlavně bez očekávání.

Od kontroly k odevzdání: Svůj život máme paradoxně nejvíc pod kontrolou, když se odevzdáme intuici a vedení svého srdce. Když přestaneme lpět na svých představách a všechno pustíme. Aby si k nám náš život mohl najít cestu sám. Je možné, že jinudy, než si myslíme. Způsobem, který my ne a ne uvidět. Protože jinak už by to dávno bylo, ne?
To se lehko řekne, ale těžko udělá. Jsme zvyklí mít svůj život pod kontrolou. Někde hluboko v sobě máme nedůvěru ve svět kolem. Jsme zablokovaní obavami, o kterých ani nevíme. Uvolníme se a odevzdáme se. Protože nechceme znásilnit svůj osud. Ono to většinou ani moc nejde. Nebo ano, ale výsledek za to nestojí.

Termín a místo: Podle zájmu. Dvoudenní seminář.