Nabídka meditací

Základní meditace

1. Rodiče – jaký největší dar nám přinesli. Rodiče mají na naši osobnost a životní spokojenost zásadní vliv, proto je třeba začít u nich. Nejprve poznáme jejich dar, abychom ho mohli dál rozvíjet a stavět na něm. Je to dárek, tak ať ho nepromarníme:-) S rodiči nás to v reálném životě spojí k oboustranné spokojenosti.

2. Rodiče – čím nás svazují. Jaký svůj strach na nás rodiče přenesli. Často souvisí s jejich vlastním dětstvím a jejich rodiči. Seznámíme se s ním, abychom věděli, co nás omezuje. Pak ho odevzdáme. V důsledku to vede k růstu radosti a posléze i životní síly. Někdy je to téma, které se rodinou táhne po generace. Budeme těmi, kteří se budou snažit řetězec přerušit.

3. Chrám světla. Moje oblíbená meditace, s ní jsem udělala největší kus práce. Univerzální a jednoduchá, slouží k pravidelnému, ideálně každodennímu čištění nevědomí. Stačí jen vnímat své pocity a skrze to, co se nám nelíbí, nejprve objevit postoj vytěsněný do nevědomí a pak ho ve druhém kroku rozpustit. Rozpustit rovnou nejde, protože smyslem je poznání:-)

4. Odpuštění, vyčištění celého tématu. Ideální pro rozsáhlejší situace a životní kapitoly. Poznáme, co jsme se měli naučit, jaká byla naše lekce. Pak odpustíme všem, včetně sebe. A celou situaci necháme zmizet v nenávratnu.

5. Osvobození od přenesených ambicí rodičů na naši životní seberealizaci. Abychom v životě mohli dělat to, na co jsme se narodili. To, co nám přinese nejvíc radosti, peněz a bude nás nabíjet energií. Vzájemně si s rodiči dáme důvěru.

6. Uvolnění tvůrčí energie. Získáme přístup k nápadům, které vycházejí z našeho nitra, z intuice, namísto našeho ega. Které jsou tudíž ty nejlepší pro nás i pro všechny kolem. Proto do nich můžeme s důvěrou vložit velké úsilí s vědomím, že ani není marné, ani nenarazíme.

7. Jak dosáhnout vysněného cíle. Meditace se jmenuje akční kroky ke splnění snu:-) Budeme pracovat s poradci – našimi různými já. K řešení využijeme různé části naší osobnosti (akceschopnost, kreativitu, moudrost…) a přitom si mezi nimi vyjasníme vnitřní konflikty (například mezi moudrostí a akceschopností) tak, že je necháme diskutovat.

8. Přesměrování vůle. Nevědomě v životě často používáme vůli k plnění představ druhých, které jsme přijali za své. Pak jsme vzorní, šikovní, často i úspěšní. Ale také šťastní a spokojení? Dovolíme si používat vůli k následování svého nitra. Což je někdy těžší než plnit úkoly:-) Přenastavíme si to uvnitř.

9. Čeho se bojíme ve vztazích? Kdy nám selhává sebevědomí a necháváme druhé, aby překračovali naše hranice? Nebo kdy si k sobě druhé preventivně ani nepustíme? Budeme pátrat po tématech našich strachů ve vztazích a pak je s uvědoměním opustíme.

10. Jak je to s našimi osobními hranicemi? Hlídáme si je nebo naopak dobrovolně vyklízíme prostor druhým? Máme polovinu hřiště opravdu v polovině? Poznáme, pochopíme a hranice si vyrovnáme. Hodí se univerzálně pro všechny typy vztahů, nejen partnerské.

11. Uvolnění zablokovaných témat ve vztazích. Spolykaná, potlačená, nevykomunikovaná témata. Která nás škrtí a svazují. Která dlouhodobě vytvářejí napětí ve vztahu. Budeme pracovat s odevzdáním, přijetím a důvěrou.

12. Odpuštění ve vztazích s cílem urovnání. Toto odpuštění je mezi dvěma lidmi na rozdíl od odpuštění ve třetí lekci. Budeme pracovat se srdcem. Láska má moc vyléčit i hluboké rány. Odpuštění univerzálně použitelné v partnerských vztazích, k rodičům, k dětem, kolegům, nadřízeným, kamarádům…

13. Spojení se zemí. Ukotvíme se ve hmotě, která nás nese, živí a je nám oporou. Odevzdáme jí všechny naše hmotné starosti, které nás tíží. Výsledkem by měla být lehkost. Spolu s další meditací se ukotvíme v polaritách.

14. Odevzdání se vesmíru. Odevzdáme se plynutí. Je to opak kontroly, kterou tak důvěrně známe. Tak, že dáme důvěru svému vnitřnímu vedení, vesmíru, jeho zákonitostem. Výsledkem je hojnost, hladký průběh věcí.

15. Vyrovnání energie peněz. Peníze souvisí s radostí. Ano, je to tak:-) Hlídají, abychom se věnovali tomu, na co jsme se narodili a co nám přináší největší radost. No a pak si za ně samozřejmě můžeme pořídit vše, co nás těší. Uvolníme si jejich přitékání a odtékání.

16. Náš největší talent a dar vesmíru. Směřuje k poznání toho, kdo jsme. V práci to vede ke zlepšení financí, ve vztazích ke spokojenosti. Ve všech případech to narovnává sebevědomí. Koncentruje naši pozornost na to, co nám jde, namísto toho, co nám nejde:-)

17. Spojení s naším vnitřním mužem či ženou. Náš vnitřní muž (v případě žen) či vnitřní žena žena (v případě mužů) je to, co u svých partnerů stále hledáme, když toužíme po dokonalosti. Naše vlastní, neprojevená polovinu osobnosti. Naši skuteční partneři jsou pak jejím odrazem. Seznámíme, ať víme, co u svých partnerů stále hledáme a můžeme s tím dál pracovat.

18. Mužská a ženská role. Výjimečně nebudeme meditovat, ale pracovat s tužkou a papírem. I tak je to objevné:-) Na základě principu zrcadlení budeme objevovat vlastnosti své a svého vnitřního muže či ženy. Pak si je roztřídíme na to, co je moje a co je tvoje. Abychom nevypadávali z role. Protože když někdo dokáže být dva v jednom, žena i muž zároveň, tak přeci žádného partnera nepotřebuje:-)

19. Jaké pocity nám chybí v partnerství? Láska, úcta, opora, ocenění, svoboda? Poskytne nám je náš vnitřní muž či žena. A protože náš život je odrazem našeho vnitřního nastavení, určitě se najde skutečný muž či žena, která nás bude milovat, ctít, bude nám oporou…

20. Jakou konkrétní pomoc postrádáme od partnera? Stojí před Vámi úkol, který je nad Vaše síly? Který přísluší Vašemu partnerovi či partnerce, ale ten/ta není ochoten ho pro Vás udělat? Nebo byste ho zvládli vykonat, ale nechcete, abyste nesklouzli do prohozených rolí? Opět požádáme vnitřního muže či ženu.

21. Náš největší rodičovský strach. My rodiče, v dobrém úmyslu, ale vedeni strachem a naší životní zkušeností, na své děti často přeneseme nějaké své vlastní obavy. Rozpustíme je. Uleví se nejen jim, ale i nám. A možná i dalším generacím. Protože jde většinou o téma, které se nevědomě přenáší z generace na generaci.

22. Dáme lásku svým dětem. To nejdůležitější, co dáváme svým dětem, je láska srdce. Důležitější než školní vědomosti, teplé večeře, značkové mikiny a cesty k moři. Víme to, jen se s tím společně naučíme ještě lépe pracovat. Rozsvítit a spojit naše srdce. Protože děti, zejména malé, za našimi slovy cítí, jak to opravdu je.

23. Dáme důvěru svým dětem. Dát dítěti důvěru znamená osvobodit sami sebe od strachu a spolehnout na vnitřní vedení dítěte, jeho intuici. Dítě má od začátku všechno v sobě, jako semeno stromu. Když zasadíme dub, nevyroste bříza ani smrk, ale dub. A my na tom nic nezměníme:-) Nicméně svému dubu můžeme být dobrým průvodcem:-) Neuvěřitelně posiluje zdravé sebevědomí dětí.

24. Jak nepodléhat dětem. To nejlepší, co můžeme udělat pro sebe i všechny kolem, je dávat sebe na první místo. Vedeni srdcem, tedy nesobecky. Někdy nevědomě upřednostňujeme své děti (nebo partnery, případně své rodiče). Jejich radost je nám dražší než naše vlastní. To ale vztahy pokřivuje. Najdeme vnitřní příčinu a uvolníme ji.

25. Narovnání emocionality směrem ke spokojenosti. Pokud jako malí něco postrádáme, ještě v době, kam naše paměť nedosáhne, celoživotně se toho nemůžeme nasytit. Může to být přijetí, láska, pozornost, nedomazlenost, bezpečí… Deficit pak celoživotně ovlivňuje naše chování, vztahy, spokojenost. Sami si to dáme plnými hrstmi. Abychom došli spokojenosti.

26. Otevření srdce lásce sobě samému (sebelásce). Láska umí zázraky, to všichni víme. Pokud nemáme dost té svojí, závisíme na svých partnerech, dětech, penězích, jídle… Otevřeme si srdce, aby láska proudila. Proudem lásky pak můžeme čistit jakoukoliv další životní oblast. Tak mocná a zásadní energie to je.

27. Odstranění bloků k opačnému pohlaví. Pokud nemáme srovnanou mužsko-ženskou polaritu, vztahy nám mohou jen těžko fungovat. Energií lásky našeho srdce pročistíme všechny negativní postoje k opačnému pohlaví, narovnáme si naše mužské či ženské sebevědomí. Pak se neučíme cítit důvěru a odevzdat se druhému. Výsledkem je zlepšení sexuálního života.

28. Rozetnutí pout v závislostních vztazích. Někdy uvízneme v neperspektivních vztazích, kdy duše ví, že jsou přežité, ale rozum nás nechce pustit dál. Bojíme se odejít. Nebo stále doufáme v lásku, kde žádná není. Nebo… Naučíme se z takových vztahů osvobodit s veškerým poznáním, které nám mají přinést. Protože poznání je smyslem všech našich lekcí.

29. Přijmeme své tělo. Takové, jaké je. Jinak jsme sami vůči sobě v odporu. To je velký vnitřní konflikt a plýtvání energií. Teprve, když se akceptujeme, můžeme se sebou začít něco dělat. Nemít se rádi je hrozná škoda. Je to nevděk vůči daru života. Přitom tak spousta lidí nevědomě žije.

30. Tělo je odrazem duše. Vždycky mi přijde vtipné, když si lidé přejí hlavně zdraví. Vždyť ho mají ve svých rukách:-) Na své tělo se nemůžeme zlobit, ono jen poctivě zobrazuje, v jaké stavu to máme uvnitř. Tam, kam si nevidíme. Mnohem výhodnější je brát to jako informaci a něco s tím udělat. V hlavě.

31. Poselství nemocí a slabých orgánů. Pokud je tok nějaké energie v těle dlouhodobě slabý nebo blokovaný, projeví se to nejprve slabostí a s přibývajícími lety nemocí nějakého orgánu. Je to zpráva pro nás. Takže informaci zachytíme a zařídíme se podle ní.

32. Harmonizace čaker. Naučíme se zharmonizovat celý systém čaker, abychom se uměli v jakékoliv části dne dostat do rovnováhy. Čím častěji to budeme opakovat, tím vyrovnanější budeme. A když nás náhodou nějaká situace vykolejí, budeme si s ní vědět rady.

Navazující meditace

1. Intuice vždycky ví. Tolikrát v životě pochybujeme, tolikrát nevíme. Přitom všechny odpovědi máme v sobě. Jen je třeba se na chvíli zklidnit, postavit rozum stranou a nechat k sobě odpověď přijít.

2. Náš vnitřní klid. Každým okamžikem nám myslí proudí spousta myšlenek. Aniž bychom si to uvědomovali. Nikdy vlastně nemáme klid. Přitom svůj život si vytváříme právě svými představami. Naučíme se vstoupit do vnitřního ticha za myšlenkami. Je to obrovsky úlevné.

3. Rozhodování mezi dvěma možnostmi. Opět se na odpověď budeme ptát intuice, protože ta ví nejlépe. Dopředu si v mysli projdeme obě varianty. Abychom vytušili, co nás čeká v jednom i druhém případě. A pak se bezpečně rozhodli.

4. Poslouchám sebe. Dávno jsme dospělí a přitom stále nevědomky posloucháme maminku nebo tatínka. Respektive programy od nich převzaté to nevědomí. Nemusí už být s námi a stále to děláme. Osvobodíme se (dospějeme:-) a začneme poslouchat sami sebe. Svoji intuici.

5. Otvírám se darům. V životě se můžeme snažit si vše opatřit sami. Nebo se můžeme otevřít všemu, co nám život nabízí. Inspiraci a motivaci shora a zdrojům a opoře zdola. Když tomu uvěříme, v reálném životě se protneme s těmi správnými lidmi, místy, situacemi. To je vše. To bohatě stačí:-)

6. Potřeba dávat. Velké ženské téma. Když se rozdáváme, nejsme v rovnováze. Proč to děláme? Co si tím (nevědomě, samozřejmě:-) dokazujeme? Často druhým dáváme to, co bychom rádi dostávali sami. A pak se divíme, proč nám to nikdo nenabízí. Proč taky. Pochopíme, vyčistíme.

7. Přijímat s radostí. Někdy se nepochopitelně bráníme darům, které k nám přicházejí. Protože se nechceme cítit zavázaní. Protože si je nezasloužíme. Přitom, co oceňujeme, to roste. Takže odteď se z dárků radujeme jako malé děti! To je ta nelepší cesta k hojnosti.

8. Život mám ve svých rukou. Svůj život si vytváříme svými představami. Jaké jsou? Je to většinou zajímavá a někdy i dost překvapivá podívaná. Pak si sami na symbolické úrovni zvolíme ideální podobu svého života a vyšleme impuls.

9. Čím si bráním v hojnosti? Teoreticky je ve vesmíru všeho dost. My si to k sobě buď pouštíme nebo si v tom sami bráníme. Proč? Co si tím chceme dokázat? Proč sami od sebe hojnost odkláníme? Zapátráme v nevědomí.

10. Vše, co potřebujeme k životu, máme v sobě. V našem vnitřním světě. Který je předobrazem našeho skutečného, reálného života. Prožijeme oceán hojnosti uvnitř sebe. To je ta nejlepší motivace. Když si hojnost dovolíme vnitřně, nastane i v reálu.

11. Žiju sebe. Oceníme všechny vrstvy svého já. Známe se: to, co máme, považujeme tak nějak za automatické a radši bychom něco jiného, třeba to, co mají druzí. Ale to je velká arogance ega. Zároveň tím zaměřujeme pozornost na to negativní, místo pozitivního. Stočíme pozornost k sobě.

12. Odevzdávám se proudu života. Naše současná přirozenost je mít vše pod kontrolou. Včetně svého života. Dává nám to pocit jistoty. Ale jistota je jen iluze, ve skutečnosti neexistuje. Kontrola nás stojí spoustu sil. Připravuje nás o možnosti, které nevidíme. Uděláme opak, necháme vše plynout.

13. Pouštím staré a dělám místo pro nové. Když uklízíme skříně, tak nám to jde. Ale v životě? Navíc: jak na sobě duchovně pracujeme, náš vývoj se urychluje. Pokud přerosteme věcí, místa a lidi, kterými jsme obklopení, budou nás držet zpátky v minulosti. Chceme to?

14. Nelpění. Vše, čeho se v životě držíme, vše, o čem si myslíme, že ovládáme, ve skutečnosti ovládá nás. A my se přesto držíme, ze strachu, o kterém nevíme. Zakusíme, jaké to je, nebýt svázáni hmotou. Pak se snadno uvolníme z připoutanosti.

15. Můj nový vesmír. Naladíme se na momentální úroveň svého duchovního růstu. Vše, co k nám už nepatří, pustíme. Skvělá meditace, která identifikuje všechno, co jsme už přerostli a pomůže nám to uvolnit ze života. Z hloubi duše.

16. Otvírám se zdroji. Většinou na sobě pracujeme tak, že čistíme své nevědomí, abychom byli sami se sebou ve spojení, myšleno se svojí intuicí a zdrojem životní síly. Tentokrát na to půjdeme opačně – otevřeme se zdroji, abychom zvýšili své vibrace. Je to povznášející! Doslova.

17. Vize zrození. Dovolíme si uvidět své životní poslání, co se máme naučit nového, co stávajícího máme rozvinout, co opustit, v čem sami sebe překonat. Pak nám naše jednotlivé každodenní kroky dávají mnohem větší smysl. A když nevidíme za roh, tak nepochybujeme.

18. Z falešného pravým já. Spousta našich vlastností k nám prostě patří, jen je nemáme správně uchopené. Dokud jsou předmětem našich strachů a tužeb, jsou součástí našeho ega. Když je očistíme, stanou se součástí naší individuality, tedy našeho pravého já. K naší velké radosti.

19. Cesta za naším posláním. Čistě, bez vlivu svého ega, se vydáme za naším posláním. Intuice nám ukáže i cesty, které by nás jinak nenapadly. Skvělá meditace pro silné osobnosti, které umí chtít, jen se jim občas stane, že svému chtění podlehnou a sledují nesprávný cíl.

20. Zažijeme svoji pravou podstatu. Tu, o kterou nelze popsat, nemůžeme si o ní vyprávět, nemůžeme si o ní přečíst, protože JE. Tu, kterou můžeme jen zažít. Tak, že se otevřeme životu a necháme ho sebou proudit. Je to o tom slovy nepopsatelném prožitku.