Celoroční program

Dvacet plus dvanáct meditací. Každá jiná. Přitom dohromady tvoří smysluplný celek. Který zahrnuje pokročilá témata jako intuice, životní síla, dávání a přijímání, životní vize… Až se setkáme naposledy, budete jiným člověkem. Víc sami sebou. Vědomější. Spokojenější. Narovnanější.

Scházet se budeme jednou týdně, v úterý od 18:30 do 19:45 hodin. V prvním cyklu se uvidíme poprvé 25. září 2018, naposledy 5. března 2019. V navazující sérii od 12. března do 28. května 2019. V buddhistickém centru Lotus, v samém centru Prahy. Oficiální adresa je Dlouhá 2, ve skutečnosti jde o dům na roku Staroměstského náměstí. Cena za prvních 20 setkání je 4 400 korun, pokud by někdo chtěl platit nadvakrát, cena za pololetí je 2 400 korun. Cena následných dvanácti setkání je 2 650 korun. Přihlásit se můžete mailem na adrese eva.prokes@gmail.com nebo telefonem na čísle 608 968 725. Další podrobnosti k organizaci seminářů najdete tady.

Pokročilé meditace doporučuji buď absolventům základní řady seminářů nebo zkušeným meditujícím. Jako zjemnění, doplnění souvislostí. Začátečníci by se mohli ztrácet. Protože budeme dál rozpracovávat principy, které jsou nám známé. Kromě toho už byste měli být trochu rozmeditovaní. Základním tématům se v tomto školním roce bude věnovat celodenní cyklus meditačních seminářů.

1. Intuice vždycky ví. Tolikrát v životě pochybujeme, tolikrát nevíme. Přitom všechny odpovědi máme v sobě. Jen je třeba se na chvíli zklidnit, postavit rozum stranou a nechat k sobě odpověď přijít. 25/9
2. Náš vnitřní klid. Každým okamžikem nám myslí proudí spousta myšlenek. Aniž bychom si to uvědomovali. Nikdy vlastně nemáme klid. Přitom svůj život si vytváříme právě svými představami. Naučíme se vstoupit do vnitřního ticha za myšlenkami. Je to obrovsky úlevné. 2/10
3. Rozhodování mezi dvěma možnostmi. Opět se na odpověď budeme ptát intuice, protože ta ví nejlépe. Dopředu si v mysli projdeme obě varianty. Abychom vytušili, co nás čeká v jednom i druhém případě. A pak se bezpečně rozhodli. 9/10
4. Poslouchám sebe. Dávno jsme dospělí a přitom stále nevědomky posloucháme maminku nebo tatínka. Respektive programy od nich převzaté to nevědomí. Nemusí už být s námi a stále to děláme. Osvobodíme se (dospějeme:-) a začneme poslouchat sami sebe. Svoji intuici. 16/10
5. Otvírám se darům. V životě se můžeme snažit si vše opatřit sami. Nebo se můžeme otevřít všemu, co nám život nabízí. Inspiraci a motivaci shora a zdrojům a opoře zdola. Když tomu uvěříme, v reálném životě se protneme s těmi správnými lidmi, místy, situacemi. To je vše. To bohatě stačí:-) 30/10
6. Potřeba dávat. Velké ženské téma. Když se rozdáváme, nejsme v rovnováze. Proč to děláme? Co si tím (nevědomě, samozřejmě:-) dokazujeme? Často druhým dáváme to, co bychom rádi dostávali sami. A pak se divíme, proč nám to nikdo nenabízí. Proč taky. Pochopíme, vyčistíme. 6/11
7. Přijímat s radostí. Někdy se nepochopitelně bráníme darům, které k nám přicházejí. Protože se nechceme cítit zavázaní. Protože si je nezasloužíme. Přitom, co oceňujeme, to roste. Takže odteď se z dárků radujeme jako malé děti! To je ta nelepší cesta k hojnosti. 13/11
8. Život mám ve svých rukou. Svůj život si vytváříme svými představami. Jaké jsou? Je to většinou zajímavá a někdy i dost překvapivá podívaná. Pak si sami na symbolické úrovni zvolíme ideální podobu svého života a vyšleme impuls. 20/11
9. Čím si bráním v hojnosti? Teoreticky je ve vesmíru všeho dost. My si to k sobě buď pouštíme nebo si v tom sami bráníme. Proč? Co si tím chceme dokázat? Proč sami od sebe hojnost odkláníme? Zapátráme v nevědomí. 27/11
10. Vše, co potřebujeme k životu, máme v sobě. V našem vnitřním světě. Který je předobrazem našeho skutečného, reálného života. Prožijeme oceán hojnosti uvnitř sebe. To je ta nejlepší motivace. Když si hojnost dovolíme vnitřně, nastane i v reálu. 4/12
11. Žiju sebe. Oceníme všechny vrstvy svého já. Známe se: to, co máme, považujeme tak nějak za automatické a radši bychom něco jiného, třeba to, co mají druzí. Ale to je velká arogance ega. Zároveň tím zaměřujeme pozornost na to negativní, místo pozitivního. Stočíme pozornost k sobě. 11/12
12. Odevzdávám se proudu života. Naše současná přirozenost je mít vše pod kontrolou. Včetně svého života. Dává nám to pocit jistoty. Ale jistota je jen iluze, ve skutečnosti neexistuje. Kontrola nás stojí spoustu sil. Připravuje nás o možnosti, které nevidíme. Uděláme opak, necháme vše plynout. 18/12
13. Pouštím staré a dělám místo pro nové. Když uklízíme skříně, tak nám to jde. Ale v životě? Navíc: jak na sobě duchovně pracujeme, náš vývoj se urychluje. Pokud přerosteme věcí, místa a lidi, kterými jsme obklopení, budou nás držet zpátky v minulosti. Chceme to? 8/1
14. Nelpění. Vše, čeho se v životě držíme, vše, o čem si myslíme, že ovládáme, ve skutečnosti ovládá nás. A my se přesto držíme, ze strachu, o kterém nevíme. Zakusíme, jaké to je, nebýt svázáni hmotou. Pak se snadno uvolníme z připoutanosti. 15/1
15. Můj nový vesmír. Naladíme se na momentální úroveň svého duchovního růstu. Vše, co k nám už nepatří, pustíme. Skvělá meditace, která identifikuje všechno, co jsme už přerostli a pomůže nám to uvolnit ze života. Z hloubi duše. 22/1
16. Otvírám se zdroji. Většinou na sobě pracujeme tak, že čistíme své nevědomí, abychom byli sami se sebou ve spojení, myšleno se svojí intuicí a zdrojem životní síly. Tentokrát na to půjdeme opačně – otevřeme se zdroji, abychom zvýšili své vibrace. Je to povznášející! Doslova. 29/1
17. Vize zrození. Dovolíme si uvidět své životní poslání, co se máme naučit nového, co stávajícího máme rozvinout, co opustit, v čem sami sebe překonat. Pak nám naše jednotlivé každodenní kroky dávají mnohem větší smysl. A když nevidíme za roh, tak nepochybujeme. 5/2
18. Z falešného pravým já. Spousta našich vlastností k nám prostě patří, jen je nemáme správně uchopené. Dokud jsou předmětem našich strachů a tužeb, jsou součástí našeho ega. Když je očistíme, stanou se součástí naší individuality, tedy našeho pravého já. K naší velké radosti. 19/2
19. Cesta za naším posláním. Čistě, bez vlivu svého ega, se vydáme za naším posláním. Intuice nám ukáže i cesty, které by nás jinak nenapadly. Skvělá meditace pro silné osobnosti, které umí chtít, jen se jim občas stane, že svému chtění podlehnou a sledují nesprávný cíl. 26/2
20. Zažijeme svoji pravou podstatu. Tu, o kterou nelze popsat, nemůžeme si o ní vyprávět, nemůžeme si o ní přečíst, protože JE. Tu, kterou můžeme jen zažít. Tak, že se otevřeme životu a necháme ho sebou proudit. Je to o tom slovy nepopsatelném prožitku. 5/3

1. Kdo mi řídí život
Ač jsme dávno dospělí, stále nevědomě posloucháme myšlenky, se kterými jsme se v mládí ztotožnili a nevědomě je přijali za své. Pak ovšem žijeme své ego, své falešné já, namísto pravého já. Napojíme se na sebe. Pátá čakra. 12/3
2. Odpustíme si
Z meditací víme, jak hojivé a léčivé je odpuštění. Často odpouštíme druhým. Tentokrát odpustíme sami sobě. Za to, že jsme dovolili. Za to, že jsme nevěděli. Přitom poděkujeme za bolest, která nás posílila a dovedla k pochopení. Přestane nás tím pádem řídit. 19/3
3. Hora pokání
Chybovat je lidské, odpouštět božské. Přesto si své chyby tak často vnitřně vyčítáme. Sami sebe peskujeme, naše falešné já kritizuje naše pravé já. V meditaci sami sobě odpustíme své (domnělé) hříchy. Abychom se mohli přijmout takoví, jací jsme. 26/3
4. Vyrovnáme dávání a přijímání
Další z mých oblíbených stromových meditací. Vyhladíme tok energie mezi námi a druhými. Aby byl prost jakýchkoliv tlaků. Aby se nám ve vztazích dobře dýchalo. Aby energie plynula samovolně, dobrovolně, v množství tak akorát na obou stranách. Pátá čakra. 2/4
5. Strachy mužské a ženské rodové linie
Strachy od rodičů už jsme společně čistili. Teď sáhneme hlouběji, do generací před námi. Pročistíme snahu našich maminek ochránit nás před ohrožením ze strany mužů. Na straně našich mužských předků uvolníme nedocenění našich nádherných ženských vlastností. 9/4
6. Vyrovnáme si mužskou a ženskou polaritu
Dotkneme se úplně základní rovnováhy v našich životech, a sice souladu mužského a ženského principu. Vysoce abstraktním způsobem, abychom do toho nezasahovali. Výsledkem je živé mužsko-ženské jiskření. Tvorba, ve které vtělujeme ducha do hmoty. Spousta radosti. Druhá čakra. 16/4
7. Nosím sukni nebo kalhoty?
Na vědomé úrovni je otázka jasná. Na nevědomé úrovni mohou přijít zajímavá zjištění, ženská a mužská role jsou v současnosti hodně zamíchané. V mysli si vyzkoušíme obě varianty a rozhodneme se. Vnitřní prožitek nám bude tou nejlepší motivací, abychom se pevně ukotvily. 23/4
8. Koho nebo co opravdu milujeme?
Vztahy nás ve svém konečném důsledku vedou ke zdroji všech energií. To za nimi nevědomě hledáme. Milovat v druhém Boha stejně jako v sobě. To je to pravé měj se ráda. Přes lidskou, osobní lásku v sobě zažehneme lásku všeobjímající, absolutní. 30/4
9. Čelím sama sobě
Pohlédneme si zblízka do očí. Abychom se uviděli. Někdy totiž pro oči nevidíme. Budeme se snažit uvidět na jedné straně své ego a na druhé straně to nejkrásnější možné z nás. Je to celé jen hra. Tak proč z ní budeme tak zedření? 7/5
10. Láskyplné přitahování věcí
Na všech seminářích si říkáme, že můžeme konat vedeni srdcem nebo strachem. Strachy neustále čistíme. Tak ať máme nástroje i na to láskyplné konání. Meditace je čistá, pokud by vycházela z ega, mohli bychom tu věc chtít taky co nejdřív vrátit. 14/5
11. Přitahování osoby od srdce
Jak potkat tu pravou osobu? Pro vztah, kamarádství, práci. Abychom spolu ladili. Aby byl vztah oboustranně přínosný. V tom moři lidí, kteří se na zemi pohybují. Naučíme se pracovat s osobním magnetismem. Opět za podmínky, že jsme vedeni srdcem. Jinak je to magie a ta je nebezpečná. Ve výsledku bolí. 21/5
12. Spojení s duší
Běháme po světě odpojení od sebe. Cílem různých duchovních cest je spojit se zpátky se sebou. Tak získáme odpovědi na své otázky a nekonečný zdroj energie. Když jsme pevně ukotvení ve svém středu, nic a nikdo nás nerozhodí. A trvale se nacházíme pod ochranou svých vlastních energií. Z nitra. 28/5

shutterstock_309067889

Témata, tak, jak je popisuji, jsou Vám určitě vesměs známá. Protože doba je naštěstí pokročilá a všichni tak nějak víme, jak je to správně, ať už z knih nebo od našich blízkých. Ovšem jedna věc je vědět, druhá věc je prožít a zpracovat:-)

Jsem praktik, miluji praktická cvičení, která mají hmatatelné výsledky. V duchovním světě se to může zdát nezvyklé. Ale svět ducha a hmoty jsou rovnocenné polarity, jedna není důležitější než druhá. Smyslem je přeci vtělit ducha do hmoty, jinými slovy realizovat nápady. Teprve pak žijeme dokonale vyvážený život.

O tom, jak meditační setkání probíhají, si můžete přečíst tady.