Když jsme sami sebou, jsme plní života. Radosti a životní síly. Žijeme sebe. Své talenty. Ale: víme vlastně, kdo jsme? Známe své talenty? A neméně důležité: máme odvahu je žít? Nebo podléháme očekávání druhých? A svým nevědomým mentálním programům.
V meditacích změníme nastavení své mysli. To se nám pak samo promítne do života: lépe uslyšíme intuici. Zbavíme se zábran. V konání a rozhodování budeme smělejší. To chceme.
Program meditací:
1. Jsem sám/sama sebou. I milující rodiče své dítě nevědomky svazují svými představami. Jak ale mohou vědět, co je pro nás, jejich dítě, to nejlepší? Osvobodíme se od nich. Převezmeme odpovědnost za svůj život. Abychom byli opravdu dospělí.
2. Znám své talenty. Do vínku dostáváme každý nějaké talenty. Známe je? Žijeme je? Možná se snažíme být tím, co se od nás očekává. Možná si potvrzujeme svoji hodnotu a důležitost. Možná prostě nevíme. Objevíme je. Vedou k seberealizaci.
3. Osvobozuji svou hravost. Všem nám v mládí něco chybělo. Často láska, pozornost, přijetí… V dospělosti se snažíme nedostatek uspokojit. Ale nádoba nespokojenosti je bezedná. Poléčíme své vnitřní dítě. Abychom mohli žít bezstarostně a uvolněně.
4. Jsem opravdová/opravdový. Můžeme se snažit o dokonalost. To nás stojí spoustu energie. Na druhé to působí nepřirozeně. A stejně to nefunguje. Naučíme se léčit svoje zranění. Abychom byli přirození, uvolnění, uvěřitelní. Autentičtí.