Spočívá v nepřipoutanosti, nelpění. Její obrovská výhoda je v tom, že takovou svobodu nám nikdo, žádná osoba ani situace, nemůže vzít. Spočívá ve vnitřním postoji.
Vysvětlím: pokud si se sebou, svojí osobností, budu spojovat například to, že jsem manažerka ve firmě nebo manželka vysoce postaveného muže nebo matka tří dětí, ale i vysoká blondýna, pěstitelka okurek, sportovkyně nebo někdo s vysokým IQ, pak na této konkrétní vlastnosti lpím, intenzivně ji prožívám, výrazně na ni reaguji. Často, aniž bych si to vůbec uvědomovala.
Protože jsem si tu danou vlastnost spojila se svojí osobností. Je součástí mého ega, falešného já. Díky ní se mohu prožívat. Díky ní si připadám dobrá, ne-li lepší než druzí. Bez ní bych byla nic. To je v pořádku, tak to máme všichni.
Problém nastane tehdy, když se něco této mojí části dotkne. Protože se to automaticky dotkne mé osobnosti, se kterou jsem si tu danou vlastnost spojila. Někde hluboko uvnitř, často úplně nevědomě, mne to ohrožuje.
Pak reaguji silně emocionálně. To téma mne ovládá. Dělá mne nesvobodnou v mých reakcích. Nevědomě mi spouští automatické procesy. Musím se ozvat, zareagovat. Vždyť mne to ohrožuje.
Znamená to, že se v té oblasti nemohu chovat svobodně. Nemohu být šťastná manažerka, kterou baví to, co dělá. Která si to užívá a jej jí jedno, co si o tom myslí druzí. Pak nemohu být šťastná sportovkyně, kterou naplňuje sportování. Spíš si budu měřit výkon a soupeřit buď se sebou nebo s druhými. A běda, když ten den nebudu mít výsledky. To pak nemohu být se sebou spokojená. Protože pocity štěstí a vnitřní naplněnosti nám dává prožívání našeho pravého já, následování svého srdce. Nikoliv našeho ega, falešného já.
Teď si představme, že budu mít se svojí osobností spojené téma svoboda. Například proto, že jsem vyrostla za železnou oponou. To může být celkem masové téma, že? Nebo proto, že jsem měla dominantního rodiče, který mne řídil. Nebo proto, že jsem měla naopak ustrašeného rodiče, který mi říkal: hlavně nevybočuj z řady. Možných důvodů je spousta.
Znovu připomínám, že se bavíme o svých nevědomých, tedy rozumem často neuchopitelných tématech. Spíš je můžeme odpozorovat životem, pokud od sebe máme dostatečný odstup. Nebo si můžeme pomoct nějakou cestou osobního rozvoje. Takže se může krásně stát, že svoboda je téma vašeho ega, ale vy o tom vůbec nevíte. Ale podle svých reakcí to můžete určitě odpozorovat.
Takový člověk je na téma svoboda velmi, velmi háklivý. Pokud takovému člověku někdo omezí svobodu, osobně se ho to dotkne. Takový člověk může za svobodu určitě sám bojovat. Bude mít veliký vnitřní motor, chuť, zápal. Ale – protože se jedná o ego – toto téma ho zákonitě nevědomě ovládá. Není soudný. Nemá odstup. Je nekritický. Podléhá dezinformacím. Protože je ovládán těmi nejhlubšími emocemi. Ohrožením. Strachem.
V tomto bodě je dobré se zamyslet nad tím, k čemu máme emoce? Když nám tak zasahují do života? Určitě mají nějaký smysl, že? Jinak bychom je neměli. Emoce jsou zprávy našeho nitra. Domnívám se. Nástroj, díky kterému poznáme, kdy jsme a kdy nejsme v souladu se svým nitrem. Pozitivní emoce říkají, že se řídíme svým srdcem, žijeme své pravé já. Negativní emoce říkají, že posloucháme strach, součást svého falešného já. Tak jednoduché to je. Emoce tak krásně mohou být semaforem pro naše rozhodování.
Teď si zkuste sami pro sebe analyzovat emoce, které ve vás vyvolávají covidová omezení, se kterými jsme všichni strávili pár let života. Rozčilují vás? Skvěle, máte motor do toho jít. Ale radost vám to nepřinese, to je zákonitost. Mluví z vás strach. Váš vlastní. Pokud byste v sobě žádný neměli, nikdo ho na vás nemůže přenést. O tom víc příště.
Nebo vnímáte téma omezující se svobody a vnitřně cítíte, kde je v tom vaše místo, jak se zapojit? A když si představíte, jak do toho jdete, co to přinese vám a lidem kolem, tak vás hřeje u srdce? Pak vás vede vaše pravé já. Výsledek vás i příjemce vaší činnosti naplní radostí. To je zákonitost. Já jsem takhle upravila meditace ve skupinách. Zapojila covid a světu přispívám tím, co umím. Naplňuje mne to.
Kritérium je tedy jasné. Emoce negativní nebo pozitivní. Ještě jednou: jaká je vaše reakce na omezení svobody? Odpovězte si sami. A nešvindlujte.
Navíc, pokud prožívám negativní emoce, pak jimi přispívám k celkové atmosféře. Rozčilovat se a vztekat se, i kdyby to bylo nad jakkoliv bohulibým tématem, není přínosem. To je lepší si jít zaběhat nebo koukat z okna.
A možná ještě z jiného pohledu: jsou ti, kteří teď buší do tématu svoboda, sami svobodní? Nebo jsou tématem svoboda sami ovládaní? Tedy sami v sobě nesvobodní? Ovládaní svými nevědomými programy? Na to ať si každý zodpoví sám. Třeba je současné omezení svobody skvělá příležitost zapátrat uvnitř a poléčit si svoji vlastní svobodu. A pak se zapojit a angažovat jinak. Svobodně. Ze srdce.