Site Overlay

Úterní cyklus

Meditace. Kurzy. Konzultace. Pobyty. Happy-Mind

Třicet dva meditací. Každá jiná. Přitom dohromady tvoří smysluplný celek. Který kombinuje veskrze praktická témata, jako rodina, vztahy a práce, s abstraktnějšími a pro náš osobní vývoj neméně důležitými tématy, jako napojení na duši, přijetí našich stínových vlastností nebo urychlení osobního růstu.

Scházet se budeme jednou týdně, v úterý večer od 18:00 do 19:45 hodin. Poprvé se uvidíme 3. října 2023, naposledy 11. června 2024. V buddhistickém centru Lotus, v samém centru Prahy. Oficiální adresa je Dlouhá 2, ve skutečnosti jde o dům na rohu Staroměstského náměstí. Cena za 32 setkání je 11 500 korun, pokud by někdo chtěl platit nadvakrát, cena za pololetí je 6 300 korun. Číslo účtu pro platby je 7102481230/5500.

Přihlásit se můžete mailem na adrese eva.prokes@gmail.com nebo telefonem na čísle 608 968 725. K přihlášení mi stačí vaše jméno, e-mailová adresa a číslo na mobilní telefon pro všechny případy. Spolu s přihláškou si řeknu o zálohu dva tisíce korun jako definitivní potvrzení vaší účasti.

Kurz jsem vytvořila na popud mých stálých studentů, se kterými máme chuť se scházet dál a dál. Dál objevovat, dál se nořit do nitra, dál čistit nevědomí a otvírat se lásce. V hlubších vrstvách. Ve stálé skupině, kde se známe. Kurz je nicméně otevřen i nově příchozím s předchozí meditační zkušeností.

Meditace. Kurzy. Konzultace. Pobyty. Happy-Mind

Jaké meditace vás čekají

1. Jdu životem svou cestou. Kdo mi nevědomky řídí svůj život? Rodiče? Bývalý manžel? Nebo se nechávám životem unášet jako loď bez kapitána? Vezmeme svůj život do svých rukou, za pomoci intuice, aby ego zůstalo stranou. 3/10

2. Přijímám svůj osud. Život není spravedlivý. Protože jsme každý jiný. Každý se rodíme přesně do těch podmínek, které potřebujeme pro svůj vývoj. To dobré často přijímáme automaticky nebo si ho vůbec neuvědomujeme. To je velká škoda. Zvědomíme si to a oceníme. 10/10

3. Jaký je záměr mé duše. Podíváme se na samý začátek naší životní cesty. S jakým záměrem jsme se narodili? Co se máme naučit, co u sebe máme rozvinout, jaké lidi potkávat? Podíváme se, abychom to přijali, jak to je. Tudíž nebyli v odporu nebo neunikali. 17/10

4. Propouštím vnitřního tyrana. Jako malí přijímáme cizí programy. Jednoduše proto, abychom přežili. V dospělém životě se jimi nevědomky dál řídíme. Cizí programy nám tak dál řídí život a odklánějí nás od radosti a spokojenosti. Podíváme se na ně a osvobodíme se. 24/10

5. Miluju své stíny. Všichni máme nějaké své stínové vlastnosti. Zraněné, nefunkční. Dokud o nich nevíme, přirozeně jim podléháme. Dokud se na ně zlobíme, nemůžeme se jich zbavit, protože se od nich oddělujeme. Jediná cesta je přijmout a mít je rádi. Paradox, že? 14/11

6. Přijímám se, jaká jsem. Budeme se sobě dlouze dívat do očí. Tentokrát nebudeme meditovat, budeme se v uvolněném stavu kreslit. Je to mnohem silnější cvičení, než by se zdálo. Kreslit se tak, jak jsme, své stíny a svůj největší potenciál. 21/11

7. Vnitřní dítě ještě jinak. Podíváme se na to malé, zraněné, co v sobě nosíme a co nás v emocionálně vypjatých situacích ovládá. Svému vnitřnímu dítěti ze současného momentu ukážeme tehdejší kontext. A pak ho z té dávné situace vyvedeme do bezpečí. 28/11

8. Nevědomá příčina dění. Když se nám některé situace opakují stále dokola, postupně chápeme, že důvody neleží vně, u druhých lidí a vnějších okolností, ale přiznáváme si, že nějak souvisí s námi. Naučíme se odhalit hlubokou a skutečnou příčinu. 5/12

9. Odpouštím sama sobě. Odpuštění je tak léčivé. Druhým odpouštět umíme, touha po uvolněných a spokojených vztazích je pro nás tou nejlepší motivací. Tentokrát odpustíme i sobě. Abychom narovnali náš vlastní vztah sami k sobě. A mohli se mít upřímně rádi. 12/12

10. Matka mne miluje a vyživuje. Jakýkoliv osobní rozvoj nás nakonec stejně zavede k rodičům. Tak obrovsky důležité figury našich životů to jsou. Tak moc nás na samém začátku naší cesty formovali. Narovnáme si vztah s mámou tak, že ho transcendujeme. 19/12

11. Otec mne přijímá a vede životem. Vztahy s rodiči už umíme transformovat. Tentokrát je na symbolické úrovni transcendujeme, problémy a bolest překročíme tak, že nalezneme lásku a výživu u Matky Země a přijetí a moudrost u Otce Vesmíru. 2/1

12. Čistím své rodové linie. Nerodíme se na zelené louce. Všichni jsme součástí svého kmene, našich rodových linií, kterými se z generace na generaci propisují témata, která nás přesahují. Láskyplná i bolavá. Témata si zvědomíme a poléčíme. 9/1

13. Průchod prázdnotou. Na moment necháme vše osobní za sebou. Zažijeme sebe, svoji esenci oproštěnou od všeho. Budeme nic? Ne, na chvíli přestaneme být svým egem a budeme svým pravým já. Je to osvobozující. Plus uděláme prostor, aby vzniklo cokoliv. Opravdové, podstatné. 16/1

14. Urychluji svůj osobní růst. Symbolicky budeme pracovat se svou DNA: Uvolníme všechny staré škodlivé programy. Dáme prostor světlu a lásce. Tedy tomu nejlepšímu v nás. Je to jiný přístup k tomu, co řešíme stále. Přinese to zase jiné uvědomění. 23/1

15. Zažijeme absolutní lásku. Všichni toužíme být milováni čistou, bezpodmínečnou a všepřijímající láskou. Umíme to sami? Taková láska se rodí z našeho nitra, z našich nejvnitřnějších prožitků, z našeho napojení na absolutno. Ve vztazích ji pak „jen“ sdílíme. 30/1

16. Tvořím si svou budoucnost. Naučíme se tvořit si vědomě svou budoucnost. Pokud chci otevřít stavidla své tvořivé síle, je třeba si pohlídat, aby šel záměr ze srdce. Pak nám naše tvorba přinese radost a naše životní energie poroste. Vyhneme se bolesti a zklamání. Naučíme se postup. 6/2

17. Nabízím své talenty druhým. Plynule se zapojíme do procesu dávání a přijímání. Naučíme se nabízet své talenty, služby či výrobky těm správným lidem. Druhým můžeme své talenty tlačit, pak jsou často v odporu. Nebo jsme s nimi v souladu a vzájemná spolupráce nás těší. 20/2

18. Tvořím s čistým záměrem. Když chceme něčeho dosáhnout, jsme zvyklí si vytýčit cíl a pak o něj usilovat, aktivně si za ním jít. Naučíme se to i opačně. Udělat v sobě prostor, aby se v něm zrodilo, co má. To pak s důvěrou následovat, a tak tvořit. Z absolutna, nikoli z ega. 27/2

19. Máma, můj ženský vzor. Maminky jsou pro nás ženy extrémně důležité vzory. Pro naše vlastní spokojené ženství. Přitom vztah máma – dcera je kapitola sama o sobě. Co jsme po své mámě zdědily, a přitom to na ní nesnášely? To nás nejvíc blokuje. Přijmeme to a poléčíme. 5/3

20. Iniciace mužskou energií. Prvotní kontakt s mužskou energií v době dospívání je mimořádně důležitý pro naše budoucí vztahy s muži. Opakovanou zkušeností, nejčastěji s tátou, se zakládají vzorce, které pak opakujeme v dospělosti. Jaký ten kontakt byl? Co jsme si z něj odnesly? 19/3

21. Láska mámy a táty nás sytí. Děti potřebují lásku mámy a lásku táty. Neméně důležitá je jejich vzájemná láska, mužsko-ženský magnetismus. V ideálním případě jsme plodem lásky mámy a táty, později jsme odkoukali jejich vzájemné jiskření. Život není ideální. Narovnáme si to. 26/3

22. Moje ženská a mužská energie. Všichni v sobě máme jak ženskou, tak mužskou energii. Tak, jak v nás samotných spolupracují, tak to pak máme ve vztazích s muži. Jakým partnerem je mi moje mužská energie? Jakou oporu v ní mám? Podíváme se na to blíž. 2/4

23. Absolutní láska ve vztahu. Ve vztazích se vzájemně milujeme osobní láskou. Ta může být majetnická, závislá nebo žárlivá. I při dobré vůli má problém být bezpodmínečná, odpouštějící a čistá. Vyzkoušíme si absolutní lásku, čistou a bezpodmínečnou. Lásku našich duší. 9/4

24. Přitahuju si spřízněnou duši. Naše spřízněné duše jsou ty, se kterými nejvíc rosteme. Vzájemně se inspirujeme obohacujeme, podporujeme. Neznamená to, že nebudeme mít spory nebo spolu budeme věčně. Naučíme se takovou duši přitáhnout. 16/4

25. Praktikuji vděčnost. Tolik věcí bereme automaticky, vůbec je nevnímáme, natož, abychom si jich vážili. Tím je neoceňujeme. Tím si nevytváříme další. Protože svůj život si vytváříme svými myšlenkami. Ano, negace přitahuje naši pozornost víc. Naučíme se praktikovat vděčnost. 23/4

26. Děkuji za tu lekci, stačilo. My lidé si vzájemně uštědřujeme cenné lekce. Potkáváme se na ně jako puzzle. Jak jinak bychom se učili a rostli? Dokud druhé viníme, nikdy se z bludného kruhu nevysvobodíme. Vždycky jsme v tom oba. Uvidíme a přijmeme svůj díl. 30/4

27. Vztahy, naše zrcadla. To, co druhým nejvíc vyčítáme, je naše. I když to tak často nechceme přijmout. Budeme se hájit nebo klidně i hádat, jen abychom sami sebe přesvědčili, že ta hrozná vlastnost s námi nijak nesouvisí. Škoda. Pro nás, ne pro druhé. Podíváme se na to upřímně. 7/5

28. Vyrovnaná komunikace. Někdo přirozeně raději naslouchá, někomu jinému je bližší víc mluvit. Tak je to v pořádku. Pokud je to přirozené, nikoliv na sílu. Kdo moc mluví, často hledá pozornost nebo uznání. Kdo moc mlčí, často si nevěří nebo se nepřijímá. Narovnáme to. 14/5

29. Co mi druzí říkají. Jak se sebou zacházíme my sami, tak s námi zacházejí druzí. Abychom to uviděli. Můžeme to druhým vyčítat nebo jim za to můžeme poděkovat. I když nás ovládají, neuznávají, lžou, podvádějí. Jenom díky nim to můžeme uvidět a změnit. U sebe. 21/5

30. Chodím v sukni nebo v kalhotách? Na vědomé úrovni je otázka jasná. Ale jak to máme uvnitř? Cítíme se ve své ženské roli dobře a přirozeně? Nebo je nám na obtíž? Vyzkoušíme si, jaké to je, chodit v sukni nebo v kalhotách. A pak se řízeně rozhodneme. 28/5

31. Léčím si své tělo. Tělo nám zrcadlí naše vnitřní nastavení. Říká psychosomatika. Léčení naší fyzické schránky pomůžeme v hlavě. Vydáme se v těle do nemocné tkáně, porozhlédneme se po problémech a budeme je léčit podobně jako Mach s Šebestovou. 4/6

32. Spojíme se s duší. Najdeme přístup k tomu nejčistšímu, nejjemnějšímu, a přitom největšímu v nás. K tomu, co je nadosobní. K tomu, co nás spojuje s univerzem. K tomu, co nás sytí absolutním blahem a laskavě vede životem. K tomu, co je věčné. 11/6

Jaké meditace vedu?

Meditací je spousta různých. Já provázím řízenými meditacemi, ve kterých aktivně pracujeme ve svém nitru. Uvolňujeme bloky z nevědomí a napojujeme se na intuici, která má odpovědi na všechny naše otázky. Abychom byli spokojenější, uvolněnější. Víc sami sebou. Je to objevné!

V meditacích se pohybujeme za myšlenkami. Aby nám intuice mohla napovědět, co by nás nikdy nenapadlo. Abychom uviděli a uvolnili nevědomé bloky, které nás řídí, aniž tušíme. To jsou dovednosti, které přesahují možnosti rozumu. Je to víc než si věci promyslet, analyzovat, prodiskutovat. My je rovnou uvidíme. Vhledem do podstaty.

Na téma si saháme prožitkem. Však se také pohybujeme ve světě intuice a fantazie. Protože něco vědět a zapsat si to na papír neznamená, že se nám to podaří žít. Naše vnitřní programy jsou často silnější, naše úsilí bojkotují a my sklouzáváme do starých kolejí. Se svojí podstatou se spojíme vnitřně. Síla našeho vědomí vykoná vše ostatní.

Z meditace si odnesete změny v mysli. Přenastavený mindset. Budete někým jiným? Ano i ne. Budete víc sami sebou, svým pravým já. Dál nemusíte dělat nic, nemusíte se ani snažit, ani soustředit, asi si hlídat, jestli děláte něco jinak. Nepotřebujete používat vůli. To oceňují všichni unavení a vyhořelí.

Změny v mysli se vám časem samy propíšou do života. Protože vnější svět je odrazem vnitřního. V některých situacích se budete cítit jinak. Nehodí vás do emocí, nerozhodí, nevykolejí. Tím pádem budete reagovat jinak. Protože emoce vás nebudou ovládat zevnitř. V důsledku se budete moct rozhodnout jinak. Svobodně. To je to, co chceme.