Za mne je ideální vztah ten, ve kterém se potkají dva sebevědomí lidé, kteří chtějí být spolu. Oba jsou sami sebou, přitom ve vztahu. Spojují tak protiklady, opačné energie, kterými jsou individualita a partnerská orientace. Takový vztah je dobrovolným a svobodným spojením dvou samostatných lidí, kteří mají motivaci být spolu. Hezká teorie, že?:-)
Základem takového vztahu je, že jsme sami se sebou spokojení, máme se dostatečně rádi a svoji lásku chceme sdílet s druhým. Jinak padáme do závislostních vztahů, které sice umí vydržet dlouho, ale často v nich nebývá mnoho radosti. Proto poléčíme své vnitřní dítě a otevřeme své srdce dovnitř, ke svému vlastnímu zdroji lásky. Uvnitř sebe máme lásky mnohem víc, než nám může nabídnout jakýkoliv vztah.
Krom lásky si budeme povídat o sexu. Podmínkou spokojeného sexu je z duchovního pohledu láska a důvěra k partnerovi. Odevzdání se. To není úplně lehké ve světě, kde vládne kontrola a sebekontrola. Nicméně k tomu máme dobrou motivaci.
Program meditací:
1. Budeme léčit své vnitřní dítě. Pokud jako malí něco postrádáme, ještě v době, kam naše paměť nedosáhne, celoživotně se toho nemůžeme nasytit. Může to být přijetí, láska, pozornost, nedomazlenost, bezpečí… Deficit pak celoživotně ovlivňuje naše chování, vztahy, spokojenost. Sami si to dáme plnými hrstmi. Abychom došli spokojenosti.
2. Otevřeme srdce sebelásce. Láska umí zázraky, to všichni víme. Pokud nemáme dost té svojí, závisíme na svých partnerech, dětech, penězích, jídle… Otevřeme si srdce, aby láska proudila. Proudem lásky pak můžeme čistit jakoukoliv další životní oblast. Tak mocná a zásadní energie to je.
3. Zažehneme svůj vnitřní oheň. Spojíme se s ohněm v nás, se svojí sexuální silou, která je současně tvořivou silou. Každý jsme jiný, někdo má oheň hřejivý, někdo jiskrný, další hoří jako vatra. Kdo je z minulosti zraněný, své síly se může vzdát nebo ji potlačit, někdo jiný může být nebezpečný sám sobě. Narovnáme to. Zažehneme jiskru ve vztahu a vášeň pro život.
4. Rozetneme pouto ve vztahu. Někdy uvízneme v neperspektivních vztazích, kdy duše ví, že jsou přežité, ale rozum nás nechce pustit dál. Bojíme se odejít. Nebo stále doufáme v lásku, kde žádná není. Nebo… Naučíme se z takových vztahů osvobodit s veškerým poznáním, které nám mají přinést. Protože poznání je smyslem všech našich lekcí.